Seznam skupin | Úvodní strana | Seznam hudebníků

Kutloch Most
1990 - 2009 xxx hard rock
aktuální (poslední známá) sestava
Igor Andrejšín - zpěv, kytara
Luboš Sobotka - kytara, housle, zpěv
Vladimír Flout - kytara, zpěv
Pavel (Polda) Poliček - baskytara
Vlasta Fridrich - bicí
nahrávky
1998 - The Greatest Hits vol. 1 (CD)
1999 - The Greatest Hits vol. 2 (CD)
2001 - Anál Rock! (CD)
2009 - Hambáček (CD)
bývalí členové
Pavel (Mikesh) Miko - bicí
Roman Kočár - kytara
Ladislav Hanzlík - bicí
Jan Macho - bicí
Vladimír Kadlec - kytara
Vít Holienčin - bicí
Jiří (Chochol) Chocholoušek - bicí
Jiří Mareš - bicí
Míra Pail - klávesy
Luděk (LU2) Kočár - kytara, zpěv
hostování, záskok, technika, ostatní
Václav Pazdera - kytara
Jan Procházka - kytara
Tomáš Kotora - zpěv
Filip Ernst - bicí
informace o skupině

Pravěk

Kutloch vznikl někdy koncem roku 1990 po rozpadu kapely Frmoll (odkaz).

Zakládajícími členy, zatím bezejmenné skupiny, byli Igor Andrejšín, Pavel Poliček, Luboš Sobotka a Jirka Chocholoušek. Igorova nechuť hrát převzaté věci a zatím dřímající Poldovo básnické střevo přinesly do repertoáru zhudebněné básničky Jiřího Žáčka. Veršovat zkoušel i Luboš (např. "Od řízka do řízka bolí mě obřízka"). Skupina odehrála pár koncertů v prvním rockovém klubu na Mostecku, který příznačně vznikl v bývalé budově KSČ, tzv. Kremlu. Jeden z nich slyšel i provozovatel tohoto zařízení Vít Holienčin. Po jeho hodnocení: "Zní to jako někde z kutlochu," bylo jméno kapely na světě. Totální přelom v repertoáru přinesl až jeden alkoholicko-travní mejdan v obýváku u Sobotků, kde během několika minut vznikly první písně 'Tráva', 'Tak stříkej', 'Dneska večer v Rokáči', 'Od Partíka do Stovky' a 'Panic'. Protože jsou skalními fanoušky velmi oblíbeny, je mají v repertoáru dodnes.

Texty vznikly spontánně, každý něco přidal a naštěstí to někdo zapisoval. Základní kámen nového repertoáru byl položen. Premiéra se uskutečnila v novém klubu Rokáč Pod Lajsníkem, temném to doupěti a líhni mosteckého bigbítu. Kdo by nevzpomněl na skupiny Psychoband (odkaz), Joint (odkaz), Ing. Kašpar (odkaz), Sandra a její vembloudi (odkaz) a další bandy, které se tu dostávaly do povědomí fanoušků. Za bubny už seděl nebo spíše stál (chytaly ho křeče) Vít Holienčin. Jako jeden z nejlepších kytaristů v okrese hrál v Kutlochu na bicí, aby se srovnala hráčská úroveň jednotlivých členů. Polda začal nosit jeden výživný text za druhým a za pár týdnů byl zhruba dvouhodinový repertoár hotov. Skupina v tomto složení odehrála pár koncertů v mosteckých, obrnických a litvínovských hospodách nebo i v Docela malém divadle, což byl v první polovině devadesátých let 20. století opravdu stylový rockový klub se vším všudy.

Vítkova velká zaneprázdněnost a chronická nedochvilnost však donutila kapelu poohlédnout se po novém bubeníkovi. Pár měsíců to s Kutlochem táhl hodně vytížený Láďa Hanzlík. Ten ovšem dával přednost hraní po barech s Defektem a tak se hledalo dál. Sám Vítek za sebe doporučil Jirku Mareše. Byl to vhodný adept, měl svoje bicí a automobil. Luboš dostal doma od manželky ultimátum: "Buď já, nebo Kutloch" a bylo nutné hledat sólového kytaristu. Přišel Roman Kočár, kluk, jehož slovník se sestával z vět "Nic není problém, Tady jsem byl" a "Od toho mám klíče". Lubošova manželka si ultimátum rozmyslela a Kutloch najednou hrál ve třech kytarách v jedné ze svých stěžejních sestav: generální ředitel jedné z divizí Chemopetrolu, finanční ředitel komořanské teplárny, majitel night clubu Citore, externí IT manager několika firem a klempíř (jména si doplňte sami). Pěkná sbírka exotů, ale i moc kohoutů na jednom smetišti. Vztahy v kapele dost drhly.

První odpadnul, lépe řečeno byl odpadnut Roman po jednom koncertu v Ústí nad Labem, kde bez varování opustil místo konání s jediným automobilem a zanechal zbytek kapely včetně aparatury na pospas Českým drahám. Místo něho přišel muzikant od boha Míra Pail, neměl však doma kytaru, ale klávesy. Bigbít s klávesami a velký tlak ostatních členů na hraní převzatého repertoáru nevoněl Igorovi, a tak v něm uzrávalo delší dobu rozhodnutí dělat to jinak a s jinými spoluhráči. Ten okamžik přišel ve chvíli, kdy Luboš dal již podruhé skupině sbohem a odešel do Prahy. Igor byl rozhodnutý dát skupinu na čas k ledu. Kutloch si měl dát pauzu...

1998-1999

Nestalo se tak. Při jednom mejdanu v restauraci U Partíka (dej mu pámbu věčný nebe) přišel ke stolu k Poldovi a Igorovi arogantní týpek a vyřkl památnou větu: "Ty sračky, co hrajete, zmáknu taky." MUDr. Vl. Flout tak úspěšně udělal konkurs na nového sólového kytaristu. Ve stejné době se čerstvě rozvedený bubeník Honza Macho vrátil z Liberce do Mostu a osud tomu chtěl, aby se potkal v prodejně potravin s Igorem. Vznikla sestava (Andrejšín, Poliček, Flout, Macho), která muzikantsky i lidsky začala táhnout za jeden provaz. Repertoár již nestál výhradně na výplodech Poldy a Igora, Flout i Honza začali nosit svoje hudební nápady i texty.

Po dvou měsících zkoušení se Kutloch rozhodl vylézt znovu na pódia a taky do studia, aby natočil své první regulérní demo. Romanův bratr Luděk Kočár doporučil Professional Sound Studio Praze, kde jeho Sandra A Její Vembloudi točila asi čtvrt roku předtím. Čtvrtého února roku 1998 Kutloch s vyvalenýma očima vlezl poprvé do profi studia, kde za mixážním pultem seděl Pavel Kuře Hejč, známý spíše coby kytarista metalového Vitacitu. S vokály pomohl Luboš Sobotka, některé kytary natočil i Kuře. Dívčí dvojhlas v 'Tak stříkej' zpívají náhodně příchozí slečny, které se podařilo dostrkat k mikrofonu, ovšem každou zvlášť. Vzájemně se vůbec neviděly a ten šílený interval v jejich zpěvu vznikl úplnou náhodou.

Během osmi dnů natáčení, paření, míchání, kouření, debat mezi sebou, ale i s lidmi, kteří studiem prošli, se kapela rozhodla, že nahrávku nevydá jako "pálené demo" (CD-R), ale regulérní (lisované) CD se skromným názvem 'The Greatest Hits vol. 1'. Již z názvu je patrné, že mělo následovat pokračování. Kupodivu kapela sehnala sponzory, vydavatele, ateliér a fotomodelku, svolnou fotit jakkoli cokoli. Konečná verze obalu je ovšem velmi krotká oproti původním nápadům a nafoceným materiálům. Jedna perlička na obalu patrná je, Vláďovi není na žádné fotce vidět do obličeje, ani jeho skutečné příjmení v sestavě není uvedeno. Chtěl zůstat v anonymitě! Album spatřilo světlo světa v březnu 1998, je na něm 14 původních písniček od všech členů kapely a jako bonus 'Svařák', písnička, která si na Mostecku a Chomutovsku žije svým životem, v různých verzích několik desítek 25 let . Velmi podobnou té kutlošácké natočil o dva roky později i Harlej. Křtilo se ve V+V rock baru v Mostě.

Kamarádka Vlaďka Svobodová z Rádia Most v nestřežené chvíli pustila 'Panice' do éteru kolem druhé hodiny odpolední, což přimělo majitele rádia, aby s puštěným přijímačem v autě přerušil služební cestu do Prahy, u Slaného obrátil a jel zpět zkontrolovat, co se v redakci děje. Vlaďka dostala od majitele pokutu, od Kutlochu pugét. Teplické rádio Tep bylo ovšem odvážnější, s Kutlochem udělalo půlhodinové interview a do éteru pustilo rovnou písničky čtyři.

Rok 1998 byl asi nejúspěšnějším v dosavadní éře skupiny a zřejmě už vůbec. Kutloch hrál dvakrát v pražském Bunkru, vybudoval si zázemí v Plzni, účinkoval na letních festivalech a motorkářských srazech. Natočit druhé CD se jevilo všem jako logické vyústění hektického roku.

Točit se začalo poslední lednový den roku 1999 ve stejné sestavě jako minulý rok. Materiál byl tvořen z větší části novými písničkami. Igor s Poldou složili na zakázku hymnu mosteckému softbalovému týmu Playeři z Painbusters. Ta je na CD jako bonus a větší část týmu si v ní nazpívala vokály. Se zkušenostmi z loňského nahrávání si Kutloch více vyhrál s aranžemi, vrstvil kytary, přitvrdil. Výsledek ovšem ne zcela naplnil očekávání. Rčení, že někdy méně znamená více, tu platí beze zbytku. Honza přemluvil dceru své ženy, aby nafotila na obal "mokré tričko". Nechal napsat na obal poděkování, dívce se to ovšem velmi nelíbilo, tak doma zapřel, že to byl jeho nápad :-). Vláďa naopak už veřejnosti přiznal, jaké je jeho příjmení.

Druhé album 'The Greatest Hits vol. 2' vydalo stejně jako to loňské Snake Records a křtilo se opět ve V+V rock baru. Softballovou hymnu vzali za svou i hráči plzeňského týmu. Překřtili si ji na Playeři ze Slávky a nekompromisně ji vyžadovali při západočeských koncertech, pochopitelně s upraveným textem. Kritika druhého alba vyšla i v Mladé frontě dnes, ze které bylo patrné, že redaktor Jiří Neederle se asi nestane předsedou fanklubu. Nicméně si tento výplod dal Kutloch na koncertní plakáty, aby lidi věděli, do čeho jdou. Vše bylo v pohodě, křesťanský svět plynul k očekávanému silvestru, po kterém měl začít rok 2000. Na tento den čekal i Honza.

2000-současnost

Bubeník Honza Macho, schopný textař a nekompromisní kritik Poldových veršíků, se 1.1.2000 rozhodl zcela změnit svůj život. Přestal jíst maso, pít alkohol, chodit po hospodách a hrát s Kutlochem. Zbylé trio vyzkoušelo několik bubeníků, aby nakonec hodilo lano Vlastovi Fridrichovi, v té době hráči kadaňského Nuceného výseku. Hudebně vzdělaný Vlasta přinesl do Kutlochu razanci, přesnost a mladistvý elán. Na své o více než 10 let starší spoluhráče zpočátku koukal jak na dědky. Do kapely však po pár týdnech zkoušek zapadl a Kutloch pokračoval ve své spanilé bigbítové jízdě. Polda přestal pociťovat konkurenci, upravil dvě básničky Evy Štichhauerové a vychrlil několik nových textů. O zhudebnění se Igor s Vláďou spravedlivě podělili a nový repertoár byl na světě.

Kutloch potřetí a zatím naposled zamířil do studia. Nahrávání (opět s Kuřetem za mixpultem) začalo 24.11.2001. S vokály vypomohl ztracený Honza, Luboš Sobotka a plzeňský kamarád, frontman skupiny Redbols, Tomáš Kotora. Po zkušenostech z druhé desky, kdy Kuře zavzpomínal na heavymetalovou minulost a namíchal opravdu tvrdý zvuk, Kutloch pozval do studia mosteckého barda Václava Pazderu, aby dohlížel nad zvukem kytar a celkovým soundem. Dvanáct nových písniček alba 'Anál Rock!' si tentokrát vydala kapela vlastním nákladem s finanční pomocí několika sponzorů. Následný velkolepý křest, kdy V+V Rock bar praskal ve švech, proběhl v prosinci.

V roce 2003 dal Vlasta přednost hraní s teplickými punkery Šanov 1 a s provinilým výrazem dal skupině padáka. Pohotově za bicí zaskočil teplický kamarád, kytarista, zvukař a barový všeuměl Pavel "Mikesh" Miko. Když zjistil, že Igor s Poldou mění struny na svých nástrojích jednou za pět let, byl zhnusen. S Floutem vedl věčné spory o tom, kdo je v kraji nejlepší kytarista. Na jeho aroganci a sebevědomí ovšem jeho hbité prstíky nestačily. Mikesh bubnoval s Kutlochem zhruba rok a za těch 12 měsíců pochopil, že je občas nutno i do kopáku uhodit a že brejk nemá znít jako ze schodů sypající se brambory. Když už se zdálo, že by mohl během pár měsíců základní rytmus zvládnout, objevil se na jedné štaci v šatně Vlasta, s úsměvem od ucha k uchu a s flaškou v ruce. "Šantrůček je fakt kokot a vy jste fajn kluci! Vracím se!" Mikesh se vrátil do baru, na svatby a pohřby a Kutloch byl zase pohromadě v dnešní sestavě. Škoda jen, že Vlastíkův otec mezitím přišel o továrnu a Kutloch tím pádem o zkušebnu. Významnou akcí byl koncert k 15. výročí činnosti, který proběhl v březnu 2005 v KD Medůza. Na něm se sešli téměř všichni, kdo kapelou prošli. Chyběl opět jenom Vítek Holienčin, který koncert tradičně nestihl, a Jirka Mareš, který má s kapelou pár nevyřízených věcí.

Na podzim 2008 začal vznikat nový repertoár, Kutloch našel zkušebnu v archivu mosteckého gymnázia. V lednu 2009 se Kutloch zavřel do mosteckého Ponte studia, aby v květnu spatřilo světlo světa osm nových a jedna pravěká píseň. Po rozporech na podobu, čas a způsob vydání další desky visí mnoho otazníků. I nad budoucností kapely...



Verze pro tisk